Mišpule, téměř zapomenuté ovoce

Mišpule: půvabný název pro roztomilé ovoce. Dříve poměrně oblíbená dřevina z našich zahrad zmizela. Přitom je krásná i užitečná.

Mišpule obecná (Mespilus germanica) je odolná a nenáročná dřevina, zvládne i těžším, vlhké půdy a drsnější podnebí, nesvědčí jí jen přílišné sucho. Stromek bývá pohledný, rozložitý s velkými tužšími listy. Hodí se do malých zahrádek, vyroste totiž jen do výšky od tří do pěti metrů. K dispozici je ve formě keře nebo menšího stromu. Naše babičky (a dědečkové:-) ji štěpovali na plané hrušně nebo na hlohy. Kvete koncem května bílými květy, které připomínají květ jabloně nebo ostružiny.

Mišpule  není zrovna ovocný strom, který by se v dnešní době hřál na výsluní popularity. Abyste ji tedy mohli ochutnat, musíte povětšinou natrefit na zapomenutý strom ve stařičké zahradě...

Plody jsou malé, nejčastěji mezi třemi až pěti centimetry v průměru, kulaté hnědozelené malvice. Mišpule mají vysoký obsah pektinů, přidávaly se také do marmelád a šťáv nebo se sušily. V neposlední řadě se využívaly i jako léčivo blahodárně působící na zažívací trakt.

Sklízí se co možná nejpozději, dlouho jsou tvrdé, trpké a k jídlu se nehodí. To jsem ostatně vyzkoušela, mišpuli jsem rozřezala a ochutnala:-) V této podobě se ale plod nekonzumuje, je žádoucí, aby malvičky na stromě přešly mrazem a nebo se nechaly změknout v pokojové teplotě. To se pak změní na kořeněnou, sladkou kašovitou hmotu, která se z mišpule jednoduše vycucne nebo vydlabe lžičkou. Slupka ani semínka se nejedí.

Proces hniličení

Co se to vlastně s mišpulí stane, když přemrzne? Nastane takzvané hniličení. Malvice přejde do fáze zralosti, spíš už možná přezrálosti, kdy její dužina hnědne a mění konzistenci v téměř kašovitou. V tuto chvíli je ovoce sladké a velmi lahodné. Hniličení se týká zejména hrušek, ale pozor, nezaměňovat hniličení se zahníváním dužiny. O pravém hniličení se mluví u odrůd, které obsahují příliš pektinů a jsou ke konzumování v běžném stavu nevhodné.

Čas objevit nové ovocné chutě

Polozapomenuté odrůdy ovocných stromů mě zajímají stále víc. V každém kraji měli nějaké ovoce, typické právě pro jejich oblast. Díky přizpůsobení se místním podmínkám se mu nejlépe dařilo právě tam: třeba třešeň Mšenská jánovka nebo hrušeň Solanka ze Solan na Litoměřicku.

Vzhledem k tomu, že se často pohybuji v Českém středohoří, pátrám právě tam. V odlehlejších koutech je ještě mnoho prastarých alejí, ovocné stromy rostou na mezích i ve dříve založených zahradách. Když hodíte do Googlu spojení "staré odrůdy", vyhledávač najde poměrně dost odkazů. Jedna z dobrých stránek je například TADY...

Během víkendu jsem objevila jabloň odrůdy Punčové. Tedy: ne, že bych ho sama identifikovala, nicméně věděla jsem, kde přesně roste, a tak jsem se na něj zašla podívat. A hlavně ho ochutnat:-)
Dužina tohoto zimního jablka je jemná, šťavnatá a navinulá, jak se píše ve staré Pomologii z roku 1957. Sklízí se koncem září a jeho hlavní výhodou by mělo být to, že vydrží ve sklepě svěží až do léta. Je to jablko, které se pěstovalo téměř výlučně právě na Ústecku a Děčínsku, takže vlastně taková místní specialita.

Tak vyrazte na okolní meze, ten nejlepší čas na průzkum spojený s ochutnáváním je právě teď:-)

Rozhovor o starých odrůdách

Mnohdy ani netušíme, jaké bohatství odrůd ovocných stromů se kolem nás skrývá....

Rozhovor o tom, jak se tyto staré a krajové odrůdy hledají, identifikují a chrání mi vyšel v sobotní příloze Lidových novin (17. září 2016).
Zpovídaným byl tentokrát pan Martin Lípa, který se tomuto tématu věnuje už patnáct let.

Rozhovor ve formátu pdf najdou zájemci zde...

Když kvetou staré jabloně

Po třešních, meruňkách a hrušních právě rozkvétají také jabloně. Na obrázku je poměrně raně kvetoucí odrůda Boskoopské (koženáč). Je to jedno z těch zimních jablek, které jsem jako malá nemusela pro jejich zvláštní nakyslost a nepříliš luxusní vzhled. Teď jim ale přicházím na chuť. Ve sklepě vydrží až do jara a nejlepší jsou do štrůdlů a do koláčů.
Je pravda, že plodnost této staré odrůdy je dost střídavá, jeden rok tedy máte nadúrodu a příští téměř nic, ale mnoho jiných předností. Mimo jiné kvete neuvěřitelně velkými, voňavými květy...