Divoká mrkev

Divoká mrkev (Daucus carota), v severní Americe nazývaná Queen Anne´s lace, v Anglii Bishop´s lace a nebo bird´s nest.

Divoká mrkev, neboli mrkvous, patří mezi předchůdkyně dnešní mrkve, i když by to na první pohled asi nikdo netipoval. Její kůlovitý kořen vypadá takhle. Teoreticky je poživatelný (raději nedoporučuju), s věkem silně dřevnatí.

Tahle krajkovitá křehotinka je ve skutečnosti silně invazivní rostlina. To můžu s klidným svědomím potvrdit, na mojí plánované přírodní louce se nekontrolovatelně rozrostla a koncem léta naprosto převálcovala ostatní druhy.

Nakonec jsem rezignovala - proč se jí zbavovat, když vlastně vypadá krásně, roste úplně bez jakékoliv péče a co už může být přírodnější než rostliny, které se na místě vyskytují samy bez přičinění člověka:-)

Takže louku koncem září pokosíme (zatím to na ní celkem žije, hemží se hmyzem a motýly) a uvidíme, jaká rostlina převáží napřesrok.

Není mrkev jako mrkev

Mrkev obecná (Daucus carota) je pomalu nejběžnější zelenina, kterou konzumujeme. Na obrázku je mrkev ´Rondo´, která mi úspěšně (po dlouhém klíčení, kterým je mrkev proslulá), vyrostla loni v květináči.

Řeknete si - obyčejná mrkev... Počátky pěstování mrkve jsou ale tak trochu zahaleny tajemstvím. Běžně se pěstovala mrkev divoká, ze které se používala hlavně semínka pro léčebné účely. První zmínky o pěstování mrkve pro kořen se datují do doby zhruba před tisíci lety na území dnešního Afghánistánu. Později se dostala přes severní Afriku do Španělska a od 16. století se rozšířila do celé Evropy. Jak tehdejší mrkev vypadala? Byla fialová, bílá nebo žlutá. Postupem času začala dominovat barva oranžová, jakou známe dnes, genetické výzkumy ukazují, že se vyvinula z mrkve žluté.
Chcete-li mrkev pěstovat, jako doprovodné rostliny se k mrkvi doporučují pažitka, rozmarýn nebo šalvěj, hodí se i cibule - odpuzují totiž pochmurnatku mrkvovou (Psila rosae), malou muškou, jejíž larvy vyhlodávají do mrkve chodbičky.

Já jsem si každopádně letos koupila semínka fialové "pramrkve", uvidíme, jak poroste.

Pozor, Britové mrkvi věnovali dokonce vlastní muzeum - na jeho webových stránkách najdete další zajímavé informace: Muzeum mrkve