Jak se váže kytice...

Vypěstovat si květiny k řezu zvládnu, nikdy jsem se ale nenaučila, jak se správně váže kytice. Už nějakou dobu jsem chtěla absolvovat alespoň základní kurz, dlouho mi to ale nevycházelo: jednou jsem neměla čas, jindy byl mnou vybraný termín zase hned obsazený. Teď v červenci jsem si ale konečně splnila sen a pod vedením profesionální floristky jsem uvázala své první dvě kytice:-)

Vybrala jsem si květinový atelier Rosmarino. O majitelce atelieru Markétě Keclíkové jsem slyšela v nakladatelství SmartPress, kde vydala svou knihu Můj květinový atelier.

Přihlásila jsem se na dvouhodinový floristický kurz pro absolutní začátečníky, nazvaný Vazba dárkové kytice.

Průběh kurzu byl bezvadný. Po počátečním krátkém teoretickém úvodu jsme každý z účastníků dostali (spíš dostaly) k dispozici velký kbelík plný květin. Už to samo o sobě je paráda! Květiny jsme očistily a mohly se pustit do vazby kytice do kulata. Já jsem se rozhodla pro dva menší pugéty, abych si techniku vázání do spirály mohla vyzkoušet víc než jednou.

Za pouhé dvě hodiny jsem se dozvěděla spoustu nových věcí - věděli jste třeba, že uvázaná kytice by měla na rovné ploše sama stát? A co je nejdůležitější: domů jsem si odnesla dvě vlastnoručně uvázané obrovské kytice...

Kytice s vůní koprovky

Kytice za patnáct:-)

Právě tolik totiž stál svazek kopru (Anethum graveolens), který jsem si včera koupila ve stánku se zeleninou.

Ve váze vypadají jeho květenství překvapivě dobře, pokud tedy hned nepadne na nakládání okurek a nebo ve formě drobných lístků na koprovku ...

Kopr vonný patří mezi rostliny, které prosazoval k pěstování sám Karel Veliký už někdy v devátém století (říká Wikipedie).

Všude píšou, jak se sám rozmnožuje a v podstatě se stane na zahradě plevelem, já na něj ale už druhý rok nějak němůžu vyzrát. Ať ho seju kdy chci, na záhoně nevzchází a nevzchází...

V truhlíku na balkoně sice roste, ale nedosahuje tam té správné majestátní výšky.

Takže si tuhle rostlinu z čeledi miříkovité připisuju do seznamu osiva zase na příští rok...

Další letní kytice:-)

Zase mi to nedá a musím sem dát obrázek další letní kytice ze zahrady. Nejen, že nádherně vypadá, ale díky hrachorům a floxům kouzelně voní.

 Protože jsem neměla žádnou "vatu", jako je třeba šáter (Gypsophila), použila jsem místo toho celer, co mi letos vyběhl do květu:-)

Luční kytice potřetí

Luční kytice podruhé

První letošní luční kytice

Olympijské kytice

Na letošních zimních olympijských hrách v Soči medailisté všech disciplín ihned po dokončení závodu nastupují na takzvanou Flower ceremony, na medaile a oficiální ceremonii si pak musí nějakou dobu počkat. Vytvořit takový olympijský pugét je celkem věda, kytice je většinou vázaná z květin, které mají pro danou zemi nebo region symbolický význam a některé země si potrpí i na to, aby šlo o rostliny z domácích zdrojů (na tom si dali záležet třeba v Londýně v létě 2012).

Samotná sočská olympijská kytice je složená z barev, které symbolizují Krasnodarský region.

Žlutý zlatobýl byl vybrán pro svou nádhernou barvu a také pro známé léčivé účinky. Zelené a bílé chryzantémy reprezentují kontrast údolí, zelených luk a bílých štítů hor tyčících se podél pobřeží Černého moře.

Vavřín pak symbolizuje vítězství a vyjadřuje přirozenou vřelost a pohostinnost obyvatelů Kavkazu. A poslední, ale ne nejméně důležitou zařazenou rostlinou je eukalyptus, který přináší historické konotace: byl v Soči totiž vysázen, aby pomohl vysušit bažinatá území.

Já tam tedy vidím ještě modrofialovou barvu (jako by to byla fialová statice), o té však oficiální text mlčí:-)

Bližší fotografii olympijské kytice se mi najít nepodařilo, přikládám tedy obrázek naší rychlobruslařky Martiny Sáblíkové. Zdroj fotografie: www.lidovky.cz