Ředkvička neboli ředkev setá (Raphanus sativus) je klasika, která na stole nesmí na jaře chybět. Včera jsem se dívala v nejmenovaném supermarketu na prodávané svazky ředkviček - a vida - původ: Itálie. Olivy, broskve, pesto, víno - to všechno chápu, ale proč italské ředkvičky? To jsou tedy paradoxy...
Moje letošní venkovní ředkvičky (jsou na velkém obrázku) už krásně rostou, za chvíli je bude třeba trochu projednotit, aby zbylé kousky měly dost místa k vytvoření bulvy. Jedlé jsou prý i listy, takže si ty vytrhané drobné rostlinky tentokrát zkusím přidat do salátu nebo na míchaná vajíčka.
Ředkvička je zelenina krátkého dne, to znamená, pokud ji zasejete v létě, vyhání vysoké stonky, jde do květu a příliš si na ní nepochutnáte. Skalní ředkvičkáři, kteří se bez ředkviček ani přes léto neobejdou, se tudíž musí poohlédnout po speciálně vyšlechtěných letních odrůdách.