Ředkvička neboli ředkev setá (Raphanus sativus) je klasika, která na stole nesmí na jaře chybět. Včera jsem se dívala v nejmenovaném supermarketu na prodávané svazky ředkviček - a vida - původ: Itálie. Olivy, broskve, pesto, víno - to všechno chápu, ale proč italské ředkvičky? To jsou tedy paradoxy...
Moje letošní venkovní ředkvičky (jsou na velkém obrázku) už krásně rostou, za chvíli je bude třeba trochu projednotit, aby zbylé kousky měly dost místa k vytvoření bulvy. Jedlé jsou prý i listy, takže si ty vytrhané drobné rostlinky tentokrát zkusím přidat do salátu nebo na míchaná vajíčka.
Ředkvička je zelenina krátkého dne, to znamená, pokud ji zasejete v létě, vyhání vysoké stonky, jde do květu a příliš si na ní nepochutnáte. Skalní ředkvičkáři, kteří se bez ředkviček ani přes léto neobejdou, se tudíž musí poohlédnout po speciálně vyšlechtěných letních odrůdách.
Ano, jsou. Ale jen ty doma nebo bio pěstované, kde máte jistotu, že nejsou chemicky ošetřené, nebo se v nich nenahromadily dusičnany (Klasické ředkvičky jsou často přehnojené dusičnany (patří prý vůbec k nejvíce kontaminovaným druhům zeleniny) a ty se v trávicím traktu přemění na dusitany, které s aminokyselinami bílkovin vytvářejí jedovaté karcinogenní nitrosaminy. Konvenční ředkvičky tedy raději ani nedoporučuji kupovat.).
OdpovědětVymazatPřipravit lze z listů polévku: http://www.apetitonline.cz/recepty/7190-redkvickova-polevka.html nebo je přidat do základu zeleninového vývaru. Lze je taky využít na přípravu pesta: http://www.apetitonline.cz/recepty/7190-redkvickova-polevka.html
To je dobrý postřeh, s tím přehnojením - nevěděla jsem, že ředkvičky patří mezi zeleninu, kde se dusičnany nejvíc koncentrují. Bude to asi obecně problém rychlené zeleniny...
OdpovědětVymazatDěkuji za odkazy na recepty, zkusím polévku, na obrázku vypadá tedy skvěle!
Vidím, že odkaz na pesto jsem zkopírovala špatný :-) Tak jej dávám sem: http://www.zelenetrhy.cz/recepty/pesto-z-listu-redkvicek-s-cesnekem-a-dynovymi-seminky/
OdpovědětVymazat