V poslední době mám čím dál větší slabost pro staré hrušně. V Českém středohoří se jich ještě dnes najde docela velké množství: ve formě vysokokmenů lemují silnice a silničky, rostou ve starých zpustlých sadech, dokonce i v některých zahradách.
Právě v této oblasti jsou po pěstování hrušní totiž výborné podmínky, a tak se odsud v první polovině minulého století vyvážely odrůdy jako byly Solanky, Koprčky, Boscovy lahvice, Pařížanky nebo Krvavky do celé Evropy, nejčastěji do Německa, ale i Holandska nebo Anglie. Zmíněná Solanka, dozrávající už v srpnu, z úpatí Českého středohoří dokonce pochází, a to ze stejnojmenné obce Solany, zimní Koprčka má svůj původ zase v obci Koporeč na Mostecku.Věkovité hrušně jsou majestátní stromy. Poznáte je lehce, a to i v zimě: mají totiž nádherně rozpraskanou borku do malinkých kostiček, jako na horním obrázku.
Likvidace starých hrušní se děje pomalu už pár desetiletí, částečně to i chápu, některé stromy jsou rozpadlé a nemocné. Ale v posledních několika letech padla shodou okolností hned tři mně blízká hrušňová stromořadí: jako náhrada byly nasázeny v jednom případě (v obci) kulovité akáty (Robinia akacia ´Umbraculifera´), které ani nekvetou, v druhém případě (v krajině) jeřáby (Sorbus), ve třetím případě ustoupila alej výstavbě zcela bez náhrady. Ještě mám jedno prastaré hrušňové stromořadí v zásobě, naštěstí se nachází mimo hlavní komunikace. Snad tedy prozatím unikne současné - mně záhadné - masivní snaze o výsadbu nových stromů, a místo hrušní se tam příští rok neobjeví třeba topoly. To bych se snad k těm hrušním-babičkám šla přivázat:-)