První letní kvetení a historické růže...

Po trochu pomalejším letošním náběhu jara ještě není letničkový záhon k řezu v plném květu ani teď, na začátku července. Zatím se rozjíždějí krásenky (letos kromě běžné směsi také ´Double Click Pink´ a ´Rubenza´).

Co mě ale obzvlášť těší, je tmavě fialovo-hnědá chrpa ´Black Ball´ (na obrázku vlevo), ta neobvyklá barva opravdu láká pozornost a v kyticích je nádherná. 

Nemůžu se dočkat cínií, které ještě tak týden, dva k rozkvětu potřebují. Cínie je vůbec pro mě osobně docela zvláštní rostlina: zpočátku jsem ji neměla ráda, připomínala mi tuctovou gerberu. Nevoní, navíc bývá křiklavě barevná, což by mě normálně od jejího pěstování spolehlivě odradilo. Jenomže pak jsem ciniím dala šanci, a byla jsem ztracená :-)

Růže, růže, a zase růže...

Je to několik let, co jsem zjistila, že růže, nerovná se čajohybrid. Že existují i růže botanické, anglické, historické a všelijaké další růžové vychytávky. Začala jsem angličankami, byl to náhodný impulzivní nákup v OBI, na jehož konci stála Austinova ´Queen of Sweden´. Ukázala se jako odolná a zdravá růže, s krásně tvarovanými miskovitými květy v pudrově růžové barvě, které navíc příjemně jemně voní. Po ní následovaly další anglické růže, ale hlavně se mi otevřel svět růží historických... A tak tady teď můžu představit krásky, které mi letos vykvetly poprvé:

 Tahle žíhaná nádhera se jmenuje ´Honorine de Brabante´. 

Je to tzv. bourbonka, patří tedy do skupiny růží, které se v Evropě objevily někdy kolem roku 1820. Konkrétně tato byla vyšlechtěna na přelomu 19. a 20. století. 

Zatím ji mám první rok, takže keřík je dost malý, ale měla by dorůst do výšky až 150 cm. Kromě menších, ale velmi neobvykle barevných květů mě potěšila i silnou ovocnou vůní.
A co víc, jako jedna z mála historických růží opakuje kvetení, takže se mám ještě na co těšit:-)

A dalším letošním úlovkem je ´Duchesse de Montebello´. Tato růže je takzvaná galika (Rosa gallica), tedy česky řečeno, růže keltská. Tyto růže byly pěstovány už ve středověkých zahradách, tato francouzská vévodkyně pak byla vyšlechtěna 1824. 

Galiky mám ráda, nemají téměř žádné trny a rostou krásně vzpříměně. Bohužel kvetou opravdu jen jednou za rok, zato ale velmi bohatě, a jsou zdravé a odolné. 

´Duchesse de Montebello´je mezi nimi dost výjimečná svou jemně růžovou barvou, obvykle bývají mnohem tmavší. Květy jsou rozkošné a ta vůně!

 

Budu asi muset růžím věnovat samostatný příspěvek:-)

Voní jako růže

Náš mateřský jazyk obsahuje krásné přirovnání: "Voní jako růže". Ne jako konvalinka, ne jako pivoňka ani jako šeřík, ačkoliv ty zajisté také umí  naše čichové buňky hodně potěšit. 

Voní jako růže - to by tedy mohlo znamenat, že vůně je nedílnou vlastností každé růže, je součástí její podstaty a bez vůně by růže byla míň než poloviční. A naše radost z ní jakbysmet.

Právě vůně (a také jistý "rozcuchaně neuspořádaný" vzhled) byla jedním z mých hlavních kritérií při výběru odrůd k pěstování v minulých několika letech, a tak se teď v horkých dnech můžu intenzivními vůněmi přímo opájet.

Na obrázku jsou květy těchto odrůd:

Belle de Crécy - historická odrůda galské růže, nádherná vůně. Květy mají velmi zajímavou barvu, která s odkvétáním bledne do sivě fialové. Kvete pouze jednou. 

Gentle Hermione - anglická růže šlechtitele Davida Austina. Narůžovělé květy intenzivní vůně. Remontuje. Ne, není pojmenovaná po Hermioně Grangerové z knih Harryho Pottera, ale po postavě z jedné ze Shakespearových her:-)

Geoff Hamilton - anglická růže šlechtitele Davida Austina. Něžně růžové květy sám Austin charakterizuje jako vonící po starých růžích s nádechem jablka. Remontuje.

Queen of Sweden - anglická růže šlechtitele Davida Austina. Moje úplně první angličanka:-) Jemně vonící, krásně tvarované květy. Remontuje.

Stolístka - pravokořenná stolístka neznámého původu. Kvete je jednou, hodně ji napadají mšice, ale přes všechny tyto nevýhody moje skoro nejoblíbenější. A vůně? Nepřekonatelná. Prostě voní jako růže!