Stránky

Zobrazují se příspěvky se štítkemPřírodní zahrada. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPřírodní zahrada. Zobrazit všechny příspěvky

19. května 2020

Čmeláci a brundibáři



O zabydlení čmeláčího úlku jsme se pokoušeli už loni. To byl ještě úlek vyrobený po domácku, podle odborných instrukcí z příručky Čmeláci: chov a podpora čmeláků na zahrádkách i ve městech, kterou vydal Výzkumný ústav pícninářský v Troubsku. Tato instituce se jako jediná u nás věnuje laboratornímu chovu čmeláků, konkrétně čmeláka zemního (Bombus terrestris).


V loňském roce se u nás žádné čmeláčí královně nezalíbilo, a úlek zůstal opuštěný. Letos jsme to zkusili s profesionálním čmelínem ze Zelené domácnosti a povedlo se! Po několika pokusech pomoci čmeláčici s uhnízděním se ukázal pravý důvod, proč se nedaří... Čmelín už totiž byl v té době obydlen:-) Dnes, po půlce května, už je v úlku čilý ruch. Čmeláčí dělnice pilně létají tam a zpět a je neuvěřitelné je pozorovat!

Pokud chcete třeba příští rok čmelákům pomoci a poskytnout jim podobné útočiště, určitě doporučuji bedlivě prostudovat velice užitečné stránky Český čmelák, které provozuje již výše zmíněný Výzkumný ústav pícninářský. Dalším zdrojem informací je FB, například Čmeláci Plus nebo skupina Čmeláci.

A i kdybyste nechtěli těmto roztomilým těžkotonážníkům přímo koupit nebo postavit čmelín, můžete jim pomoci i jinak. Například poskytnutím dostatku potravy: čmeláci potřebují potravu mimo jiné i velmi brzy na jaře, v době, kdy ještě včely téměř  neopouštějí úly. Právě tehdy probuzené čmeláčí královny hledají nová hnízda. Přežít jim pomohou vrby jívy nebo lísky a také časně kvetoucí ovocné stromy. Během sezony pak čmeláci vyhledávají pestré luční porosty, navštěvují třeba hojně šalvěje a hluchavky, často je vídám i na kvetoucí pažitce nebo okrasném česneku. Na úvodní fotce tohoto příspěvku hoduje čmelák na orlíčku (Aquilegia). Obecně čmelákům prospějeme druhově bohatými porosty - zní to jako ohraná písnička, ale zahrada prostě musí být pestrá, kvetoucí a tak trochu divoká. Jen tak totiž bude taky živá.

18. dubna 2019

Zahrada jako hmyzí ozdravovna


Kdy jste naposledy viděli třepetat se modráska? Nebo potkali bzučícího čmeláka? Čím dál častěji čteme o úbytku rostlinných i živočišnuých druhů, který  zároveň v reálu pozorujeme na každém kroku... A přitom ze zahrady nebo balkonu se dá mizejícím druhům lehce a naprosto zdarma vytvořit taková malá improvizovaná ozdravovna.

Na popularitě nejvíc získávají "sympatičtí" a užiteční živočichové, stejně důležití jsou ale i ti oškliví, nebo ti člověkem považovaní za škůdce (tohle slovo bychom snad měli zcela vymazat z našeho slovníku): namátkou ropuchy, sršně, zmije nebo kůrovec. A přitom ti všichni mají v přírodě své nezastupitelné místo a podílí se na přirozené rovnováze.

Pojďme jejich záchraně pomoci i na své zahradě nebo balkoně!

Detailní návod bude následovat, zatím mrkněte třeba na můj článek v Lidovkách...

8. března 2016

Krokusy


"Jaro dělá pokusy, vystrkuje krokusy, dříve než se vlády chopí, vystrkuje periskopy..." zpívají Svěrák s Uhlířem:-) A je to přesně tak: hned po sněženkách a talovínech vykouknou právě krokusy (čemeřice nepočítám za posly jara, protože si v poslední době všímám, že kvetou už od listopadu).

Krokusy (Crocus) jsou rostliny pro neangažované zahradníky. Nepotřebují vůbec nic, jen na podzim zasadit na místo určení - přimlouvám se za stanoviště v trávníku nebo na trochu zdivočelém záhoně, nejlépe pod listnatými dřevinami.

Pokud pro krokus nevyberete místo s extrémními podmínkami (například příliš těžkou, mokrou půdu), na přelomu února a března vykouknou úzké lístky a hned nato se vybarví křehké hlavičky.

Stačí v říjnu zasadit hrst malých, trochu zploštělých cibulek na vybrané místo do hloubky několika málo centimetrů vzrůstným vrcholem nahoru. Tedy doufám, že jde o cibulky: z botanického hlediska krokusy patří do čeledi kosatcovitých, tudíž by to mohly být také hlízky. Pozor, chutnají myším a hryzcům, což může být důvod, proč jednoho jara z ničeho nic ze záhonu zmizí.

Krásný článek na téma jarních květů jsem našla na blogu Vysněná zahrada (http://www.vysnenazahrada.cz). Autorka tam velmi dobře formulovala i můj pocit: že největší krása je v případě jarních cibulovin ve velkém množství, ale zejména v jednoduchosti a barevné střídmosti.

Osobně mám krokusy moc ráda, ale ještě jsem pro ně na zahradě nenašla to pravé místo. Tak jsem si je pro letošek (a s nimi také ladoňky a tulipány) zasadila na podzim alespoň do nádob (o tom víc v jednom z dalších příspěvků). A těším se, až za pár dní vykvetou...

8. listopadu 2015

Růže šípková

Šípkové růže (Rosa canina) mám moc ráda. Nezklamou v žádném ročním období. Proto mě hodně mrzelo, když jsem jeden velký keř musela vloni zlikvidovat. 

Při manipulaci s šípkovými výhony jsem pochopila, proč nechala zlá sudička porůst zámek Růženky právě šípkem: zpětně zahnuté trny bez problémů projdou i silnými rukavicemi a dělají ze šlahounů totálně nepropustnou bariéru. A navíc je šípková růže skutečně dlouhověká!

zdroj: http://hhvh-landschaftsarchitekten.de/
V německém Hildesheimu roste keř, o kterém se tvrdí, že je starý tisíc let: skutečně zdokumentována je tedy přítomnost této šípkové růže po dobu sedmi století, ale kdo ví, možná, že ji opravdu zasadil v devátém století sám král Ludvík Pobožný. Jak praví legenda...

Tato pravděpodobně nejstarší rostoucí růže na světě se šplhá po zdi katedrály Nanebevzetí Panny Marie do výšky zhruba deseti metrů. Přečkala všemožné katastrofy, dokonce i vybombardování katedrály v roce 1945, a k překvapení všech pak vykvetla mezi troskami. A to je fakt, ne pohádka:-)
 Víc info o tisícileté šípkové růži...

22. října 2015

Trávník nebo louka?


Jsou místa, kam se perfektně hodí zelený anglický trávník, a jsou zase místa jako stvořená pro kvetoucí louku.

Když jsem si na konci února 2013 objednávala ze společnosti Planta naturalis luční směs nazvanou "Slunná stráňka" (zde je odkaz na složení směsi), hrozně jsem se na svojí louku těšila! Na jaře jsem na čerstvě srovnanou plochu bez vegetace směs nasela tak trochu na divoko, neměla jsem ani vodu. Dodatečně jsem se nicméně stejně dočetla, že zálivka se u květnatých luk ani nedoporučuje. Z návodu jsem sice měla jakousi představu o tom, že v prvním roce bude na místě louky jen plevel, stejně jsem ale v koutku duše doufala, že už třeba něco vykvete:-) Nevykvetlo. Rok nato byla situace skoro stejná, až na jeden nebo dva trsy kopretin, které osaměle čouhaly v porostu (jak ostatně ukazuje tento můj loňský příspěvek). Pomalu jsem se smířila s faktem, že jsem zbytečně vyhodila peníze za drahé osivo a občas mě napadlo, že jsem se o tu svojí louku měla přece jenom víc starat.

Jenomže pak přišel květen 2015 a po o něco málo víc než dvou letech od vysetí se stal zázrak... Najednou tu byla: ledabyle půvabná, bzučící, vonící - prostě moje vlastní kopretinová louka! Právě kopretiny a hvozdíky se většinou objevují jako první, ostatní druhy by měly následovat. Teď stačí dvakrát až třikrát ročně porost posekat (nejlépe kosou, ehm, snad do tajů kosení někdy alespoň trochu proniknu) a louka bude zrát jako víno. Nádhera. Jestli máte v zahradě volný kout, ten správný čas ho osít je právě teď.

29. května 2015

Vítězná zahrada z Chelsea

Zdroj: https://www.rhs.org.uk
Zdroj: Katherine Anne Rose, The Observer
Právě skončila RHS Chelsea Flower Show, která každý rok koncem května rozbuší zahradnická srdce mnoha Britů. Vždycky, když si prohlížím obrázky a videa z téhle akce, tak si říkám, že se tam příští rok už VÁŽNĚ MUSÍM jet podívat.

Letos jsem přišla o hodně: neviděla jsem fantastický výtvor Dana Pearsonse (na obrázku). Ač byla jeho soutěžní zahrada sponzorovaná výrobcem luxusního šampaňského, společností Laurent-Perrier, nebyla v žádném ohledu ani snobská, ani okázalá. Byla pojata jako zmenšenina slavné zahrady zámku Chatsworth.
Na první pohled se skoro nabízí otázka, jestli vůbec jde o zahradu - nejedná se spíš o přenesený kousek přírody? 
V každém případě je to nádhera. Pro mnoho českých zahradníků a pěstitelů, kteří stále "jedou" v mulčovací kůře a přešlechtěných pestrobarevných kultivarech, by byla možná trochu nepochopitelná...
Ale i u nás se už blýská na lepší časy. 

Více informací o celé soutěži a fotky dalších oceněných zahrad najdete zde ...
A pro fajnšmekry, seznam použitých rostlin ve vítězné zahradě najdete zde ...

Zdroj: https://www.rhs.org.uk
Zdroj: https://www.rhs.org.uk

27. května 2015

První kosení


Když pod kosou padají šalvěje a kopretiny, zdá se mi to být opravdu hrozná škoda...

Jenomže aby louka zůstala stále krásnou pestrou loukou, musí se kosit. A to nejméně jednou, lépe dvakrát ročně. Právě kosení totiž udržuje druhovou pestrost porostu, který by jinak na nekosené nebo nespásané louce nahradily jen trávy a postupně vyrůstající náletové dřeviny.

Sekání kosou má svoje kouzlo. Je to posilovna na čerstvém vzduchu. Žádný hluk, žádné pachy, jen pravidelný svistot, jak podetnutá stébla padají k zemi. Nádhera.

9. září 2014

Divoká mrkev

Divoká mrkev (Daucus carota), v severní Americe nazývaná Queen Anne´s lace, v Anglii Bishop´s lace a nebo bird´s nest.

Divoká mrkev, neboli mrkvous, patří mezi předchůdkyně dnešní mrkve, i když by to na první pohled asi nikdo netipoval. Její kůlovitý kořen vypadá takhle. Teoreticky je poživatelný (raději nedoporučuju), s věkem silně dřevnatí.


Tahle krajkovitá křehotinka je ve skutečnosti silně invazivní rostlina. To můžu s klidným svědomím potvrdit, na mojí plánované přírodní louce se nekontrolovatelně rozrostla a koncem léta naprosto převálcovala ostatní druhy.

Nakonec jsem rezignovala - proč se jí zbavovat, když vlastně vypadá krásně, roste úplně bez jakékoliv péče a co už může být přírodnější než rostliny, které se na místě vyskytují samy bez přičinění člověka:-)

Takže louku koncem září pokosíme (zatím to na ní celkem žije, hemží se hmyzem a motýly) a uvidíme, jaká rostlina převáží napřesrok.