Čmeláci a brundibáři

O zabydlení čmeláčího úlku jsme se pokoušeli už loni. To byl ještě úlek vyrobený po domácku, podle odborných instrukcí z příručky Čmeláci: chov a podpora čmeláků na zahrádkách i ve městech, kterou vydal Výzkumný ústav pícninářský v Troubsku. Tato instituce se jako jediná u nás věnuje laboratornímu chovu čmeláků, konkrétně čmeláka zemního (Bombus terrestris).

V loňském roce se u nás žádné čmeláčí královně nezalíbilo, a úlek zůstal opuštěný. Letos jsme to zkusili s profesionálním čmelínem ze Zelené domácnosti a povedlo se! Po několika pokusech pomoci čmeláčici s uhnízděním se ukázal pravý důvod, proč se nedaří... Čmelín už totiž byl v té době obydlen:-) Dnes, po půlce května, už je v úlku čilý ruch. Čmeláčí dělnice pilně létají tam a zpět a je neuvěřitelné je pozorovat!

Pokud chcete třeba příští rok čmelákům pomoci a poskytnout jim podobné útočiště, určitě doporučuji bedlivě prostudovat velice užitečné stránky Český čmelák, které provozuje již výše zmíněný Výzkumný ústav pícninářský. Dalším zdrojem informací je FB, například Čmeláci Plus nebo skupina Čmeláci.

A i kdybyste nechtěli těmto roztomilým těžkotonážníkům přímo koupit nebo postavit čmelín, můžete jim pomoci i jinak. Například poskytnutím dostatku potravy: čmeláci potřebují potravu mimo jiné i velmi brzy na jaře, v době, kdy ještě včely téměř  neopouštějí úly. Právě tehdy probuzené čmeláčí královny hledají nová hnízda. Přežít jim pomohou vrby jívy nebo lísky a také časně kvetoucí ovocné stromy. Během sezony pak čmeláci vyhledávají pestré luční porosty, navštěvují třeba hojně šalvěje a hluchavky, často je vídám i na kvetoucí pažitce nebo okrasném česneku. Na úvodní fotce tohoto příspěvku hoduje čmelák na orlíčku (Aquilegia). Obecně čmelákům prospějeme druhově bohatými porosty - zní to jako ohraná písnička, ale zahrada prostě musí být pestrá, kvetoucí a tak trochu divoká. Jen tak totiž bude taky živá.

Bzučící záhon letniček

Hmyzu ubývá, o tom není sporu, slyšíme o tom v poslední době každou chvíli. Jestli se chcete potěšit pohledem na třepetající se motýly a bzučící včely a čmeláky, doporučuji si dát tu práci a příští sezonu si založit kvetoucí letničkový záhon. Na dračku mezi zájemci pyl, nektar nebo třeba jen o úkryt jdou například cínie, krásenky, ostrožky, měsíčky, hledíky, hrachory nebo letní astry. Obzvlášť příhodná pro pozorování hmyzu na květinách jsou pak slunná letní dopoledne...

Na mém letničkovém záhoně se kromě obvyklejších druhů objevila i kolibříka připomínající dlouhozobka svízelová a hrachory dokonce návštěvou poctily dva exempláře drvodělky fialové, jedné největších včel samotářek která se u nás vyskytuje. Ty se mi ovšem bohužel nepodařilo uspokojivě zachytit:-)

Babočka bodláková

Otakárek fenyklový

Včela medonosná

Zadek čmeláka:-)

Slunéčko nebo mandelinka?

Letos jsem ještě snad nenašla na záhoně slimáka (správně je to plzák španělský), zato se na zahradě vyskytuje ohromné množství mandelinky bramborové (Leptinotarsa decemlineata).

Nejdřív jsem pruhované nadělení pozorovala trochu s nostalgií, přece jenom už je to pár desítek let, co byl "americký brouk" populární. Po revoluci se tak nějak stáhl do pozadí:-)


V každém případě letos mu podmínky zřejmě opravdu přejí. Při sběru brouků a larev jsem si ale na okolních rostlinách všimla většího množství slunéček (sedmitečných - Coccinella septempunctata, i slunéček východních - Harmonia axyridis). Při pozornější prohlídce sbíraného hmyzu mě napadlo, jak asi vypadají larvy slunéček a jestli se nechystám zničit i tento (alespoň v případě slunéčka sedmitečného) užitečný hmyz. Hned první rychlé progooglování mi dalo za pravdu: kukly slunéčka se larvám mandelinky bramborové nápadně podobají a záměna je víc než možná. Při případném sběru mandelinek třeba v okolí záhonu s bramborami se tedy vyplatí dávat si dobrý pozor.

Slunéčko sedmitečné neboli beruška

Slunéčko sedmitečné je velmi užitečný hmyz. A to nemluvím o tom, jak je krásný! A taky kouzelný: víte, že když vám beruška odstartuje z prstu k nebi, můžete si něco přát?

Dravé larvy slunéčka jsou požehnáním pro zahradníky, živí se totiž mšicemi, kterých je vždycky všude dost a bývá oříšek se jich účinně zbavit. Larva (tmavá na fotkách vlevo) se vylíhne ze žlutých drobných vajíček nakladených nejčastěji na spodu listů. Berušky je chytře kladou hlavně tam, kde je dost potravy. Larva se v pravý čas zakuklí (prostřední fotka), aby se z ní následně vylíhl dospělý jedinec. Právě kukla se hodně podobá larvě mandelinky. Zásadní rozdíl? Nepohybuje se a neokusuje listy.

Slunéčko východní 

Kromě naší staré známé berušky sedmitečné (která je sama o sobě druhem dost proměnlivým), případně dvoutečné, jsou čím dál víc vidět trochu odlišná slunéčka, s různým počtem teček, a často také v jiných, dokonce i inverzních barvách. Slunéčko východní je u nás nepůvodní druh. Toto slunéčko se velmi rychle množí, a bohužel naše původní slunéčka z přírody vytlačuje...

 Jen doufám, že jsem ho i jako laik zachytila správně a na fotce vlevo je opravdu slunéčko východní:-)


Zde je moc pěkně vidět dokonalá proměna slunéčka do nejmenšího detailu ...

Zahrada jako hmyzí ozdravovna

Kdy jste naposledy viděli třepetat se modráska? Nebo potkali bzučícího čmeláka? Čím dál častěji čteme o úbytku rostlinných i živočišnuých druhů, který  zároveň v reálu pozorujeme na každém kroku... A přitom ze zahrady nebo balkonu se dá mizejícím druhům lehce a naprosto zdarma vytvořit taková malá improvizovaná ozdravovna.

Na popularitě nejvíc získávají "sympatičtí" a užiteční živočichové, stejně důležití jsou ale i ti oškliví, nebo ti člověkem považovaní za škůdce (tohle slovo bychom snad měli zcela vymazat z našeho slovníku): namátkou ropuchy, sršně, zmije nebo kůrovec. A přitom ti všichni mají v přírodě své nezastupitelné místo a podílí se na přirozené rovnováze.

Pojďme jejich záchraně pomoci i na své zahradě nebo balkoně!

Detailní návod bude následovat, zatím mrkněte třeba na můj článek v Lidovkách...

Žlabatka růžová

Tenhle zvláštní útvar na šípkovém keři mě už v dětství fascinoval. Neobvyklá chundelatá kulička, která je na větvi jakoby omylem. Určitě k něčemu slouží, ale k čemu?

Když jsem na ni letos zase narazila, začala jsem hledat podrobnosti a vida! Je to hálka, tedy speciální ubytování pro larvy žlabatky růžové. Žlabatka růžová je taková malá vosička (odborníci prominou:-) s neuvěřitelnými schopnostmi:dokáže přinutit rostlinu, aby pro její děti sama postavila úkryt.

Jak to žlabatka dělá? Naklade vajíčka pomocí kladélka přímo do rostlinného pletiva. Vybírá si chytře pletivo meristematické, tedy to, kde se buňky umí nejrychleji dělit. Přítomnost larvy pak nutí rostlinu se bránit a způsobené rány hojit: vytváří tedy hojivé pletivo, změť jakýchsi drobných lístků.

Ale nejsou to lístky ledajaké: larva totiž dokáže dodnes nespecifikovaným způsobem změnit genetickou informaci rostliny tak, aby vytvořila nové výrůstky přesně ve tvaru, v jakém je žlabatčí potomek potřebuje.

vnitřek hálky, zdroj: svabblog.wordpress.com

Na podzim koule zaschne a přes zimu larvy výborně chrání. Ty se pak na jaře zakuklí a následně vylíhnou.

Ve středověku věřili, že má tahle kulička kouzelnou moc a používali ji také k léčebným účelům. Kdo ví, jak to s jejími schopnostmi uzdravovat opravdu je, v každém případě celý ten popsaný proces se za zázrak podle mě bez nadsázky považovat dá.

Neskutečně detailní článek o životě žlabatky růžové najdou zájemci zde ...

Šikovná včela medonosná

Včera jsem vyslechla přednášku o včelách. Bylo to fascinující. Člověk tak nějak tuší, že včely (a obecně hmyz) umí neuvěřitelné věci,  realitou je ale stejně překvapen.

Představte si, že když včela poprvé vyletí z úlu (ven létají jen někteří jedinci, jiní se zase starají o prostředí uvnitř), zapamatuje si okolní prostředí včetně orientačních bodů.

Když potom při průzkumech okolí nalezne zdroj potravy, letí zpátky do úlu, kde pomocí tzv. "tanečků" informuje kolegyně, určené ke sběru pylu a nektaru, kde se potrava nachází. Ve tmě včelího úlu v určitém směru krouží, podupává a rozvibrovává plást. Ostatní včely se k ní přibližují, dotýkají se jí a snaží se taneček napodobit.

Když se jim podaří se s průzkumnicí synchronizovat, v určitém smyslu si "zadají údaje" z tance do mapy, kterou mají uloženou v hlavě, vylétnou ven a místo bez problémů najdou. Včely tedy nelétají nazdařbůh a nehledají potravu, to dělá jen minimum k tomu určených průzkumnic. Ty, které vidíme venku sbírat pyl a nektar, letí  naprosto přesně za svým cílem.