Píšeme zahradou...

Před nějakou dobou se v hlavě Ondřeje Fouse, známého zahradníka, zahradního architekta a také nadšeného popularizátora zahradní a krajinářské tematiky zrodil nápad, vytvořit seskupení podobně zaměřených autorů.

A tak spatřil světlo světa web Píšeme zahradou.

Chceme oslovovat nejrůznější média a propagovat náš obor, který si bezesporu víc pozornosti zaslouží. Protože jak se praví v úvodu stránky: Vejít živým plotem či rezatou brankou do zahrady značí vepsat si do tváře mimoděký úsměv...

Rozhovor o nejen tom, jak je důležité mít na návsi lípy...

foto: Zuzana Stiborková

Už několikátým rokem přispívám do víkendové přílohy Lidových novin. Minulou sobotu mi vyšel rozhovor s krajinářskou a zahradní architektkou, a zároveň předsedkyní Sekce krajinářské architektury Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu, Janou Pyškovou. Z textu mám opravdu radost, protože propagace kvalitní zeleně a odborného - a zároveň rozumného - přístupu není nikdy dost... 

Rozhovor ze sobotních Lidovek je k dispozici zde...

Jarní poetické zamyšlení

Špedlík (Prunus) je taková nenápadná dřevina. Má ale dvě období, kdy je nepřehlédnutelný: na přelomu března a dubna, kdy jako jedna z prvních dřevin rozkvétá, a vypadá pak jako bílý obláček, a pak koncem srpna, kdy se z něj dají česat osvěžující žluté plody.

V minulých dnech jsem si uvědomila, jak moc mě těší pohled na kvetoucí ovocné stromy a keře. Jaká je to nádhera. Člověku až mrazí a přepadne ho posvátná úcta k přírodě. Možná to má něco do činění s tím, že ta krása přichází po zimních měsících, kdy nějakou podobnou vzpruhu opravdu potřebujeme.

Ale dost řečí, nejlíp to stejně vyjádřil Jan Skácel v básni Kvetoucí alej: 

V aleji bílé 

tajili jsme dech.

Jak sníh ležely květy 

vysoko na stromech.

A každý strom 

tu pyšně život slavil

a třímal bez únavy

rozkvetlou sílu svou.

Slova jsem lámal

jak kámen v starém lomu.

Má žena řekla jen: 

Chtěla bych žít v tom stromu.

Květy v explozi

Zdroj snímku: fqwimages

Zdroj snímku: fqwimages

Je to pár dní, co jsem narazila na sérii snímků singapurského fotografa Qui Wei Fonga. Ten použil květy, které rozdělil na nejmenší možné části a lístečky znovu nazpátek poskládal.

Vypadá to tedy neskutečně...

Se sérii nazvanou Exploded Flowers, kde nafotil gerbery, slunečnice, růže, hortenzie (to je ta modrá na snímku nahoře), ale i třeba listopadky, vyhrál v roce 2012 druhé místo v neprofesionální sekci Nature/Flowers v soutěži International Photography Awards.

Další fotografie květů v explozi najdete zde, přímo na fotografových stránkách...

Jahůdky

Měsíční jahůdky ještě teď, v druhé polovině listopadu...

Zátiší s dýněmi

Letošní úroda dýní je krásně barevná - a to mám pocit, že jde o rostliny z jednoho jediného sáčku se semínky:-)

Stromy

Tahle skupinka stromů mě při procházce v Krušných horách okamžitě zaujala... Rostou si tam v soustavném větru, vystaveni drsným horským podmínkám. Pod nimi se pomalu rozpadá stará zídka a všechno je v mlze krásně rozostřené... Nádhera.

Opadávající růže

Pořád fotím nějaké rostliny v té nejlepší kondici, když se na nich náhodou vyskytne brouček nebo zvadlý lístek, tak ho okamžitě odstraňuju, jen aby mi fotku nezkazil.

Před pár dny jsem si náhodou udělala obrázek téhle odkvetlé a opadávající růže a pořád se k němu vracím.

Má prostě něco do sebe. Asi, že není perfektní. Uff, proč tyhle věty zní vždycky tak děsivě banálně:-)