Ta troska na obrázku, to byl původně afrikán, podobně dopadly veškeré bazalky, které jsem nasázela mezi rajčata a slimáci se úspěšně prokusují také velkými listy zelí. Naopak netknutá zůstala tykev, ze salátů roketa i polníček, fazole, brutnák a zmíněná rajčata.
Je tedy pravda, že jsem žádné velké protislimáčí opatření letos neudělala, jen jsem podél záhonů položila dřevěná prkna, pod která se plzáci stahují a já je čas od času sesbírám a zlikviduju (přestřihnutím vejpůl).
Spoušť, která po nich zůstává, mě samozřejmě rozčilovala, dokud jsem si nepřečetla úvahu populární mladé britské zahradnice Alys Fowler o tom, že slimákům je třeba dát šanci a zkusit se na ně podívat i z odlišného úhlu. Jsou to podle ní totiž takoví zahradní popeláři, kteří sbírají odpad a eliminují slabé jedince. No, rozhodně mě to přimělo se nad slimáky a jejich úlohou zamyslet zase trochu jinak ...
Jak se Alys Fowler naučila mít ráda slimáky si můžete přečíst tady ...