Stránky

22. října 2019

Mišpule, téměř zapomenuté ovoce


Mišpule: půvabný název pro roztomilé ovoce. Dříve poměrně oblíbená dřevina z našich zahrad zmizela. Přitom je krásná i užitečná.

Mišpule obecná (Mespilus germanica) je odolná a nenáročná dřevina, zvládne i těžším, vlhké půdy a drsnější podnebí, nesvědčí jí jen přílišné sucho. Stromek bývá pohledný, rozložitý s velkými tužšími listy. Hodí se do malých zahrádek, vyroste totiž jen do výšky od tří do pěti metrů. K dispozici je ve formě keře nebo menšího stromu. Naše babičky (a dědečkové:-) ji štěpovali na plané hrušně nebo na hlohy. Kvete koncem května bílými květy, které připomínají květ jabloně nebo ostružiny.

Mišpule  není zrovna ovocný strom, který by se v dnešní době hřál na výsluní popularity. Abyste ji tedy mohli ochutnat, musíte povětšinou natrefit na zapomenutý strom ve stařičké zahradě...

Plody jsou malé, nejčastěji mezi třemi až pěti centimetry v průměru, kulaté hnědozelené malvice. Mišpule mají vysoký obsah pektinů, přidávaly se také do marmelád a šťáv nebo se sušily. V neposlední řadě se využívaly i jako léčivo blahodárně působící na zažívací trakt.

Sklízí se co možná nejpozději, dlouho jsou tvrdé, trpké a k jídlu se nehodí. To jsem ostatně vyzkoušela, mišpuli jsem rozřezala a ochutnala:-) V této podobě se ale plod nekonzumuje, je žádoucí, aby malvičky na stromě přešly mrazem a nebo se nechaly změknout v pokojové teplotě. To se pak změní na kořeněnou, sladkou kašovitou hmotu, která se z mišpule jednoduše vycucne nebo vydlabe lžičkou. Slupka ani semínka se nejedí.

Proces hniličení

Co se to vlastně s mišpulí stane, když přemrzne? Nastane takzvané hniličení. Malvice přejde do fáze zralosti, spíš už možná přezrálosti, kdy její dužina hnědne a mění konzistenci v téměř kašovitou. V tuto chvíli je ovoce sladké a velmi lahodné. Hniličení se týká zejména hrušek, ale pozor, nezaměňovat hniličení se zahníváním dužiny. O pravém hniličení se mluví u odrůd, které obsahují příliš pektinů a jsou ke konzumování v běžném stavu nevhodné.

14. srpna 2019

Bzučící záhon letniček


Hmyzu ubývá, o tom není sporu, slyšíme o tom v poslední době každou chvíli. Jestli se chcete potěšit pohledem na třepetající se motýly a bzučící včely a čmeláky, doporučuji si dát tu práci a příští sezonu si založit kvetoucí letničkový záhon. Na dračku mezi zájemci pyl, nektar nebo třeba jen o úkryt jdou například cínie, krásenky, ostrožky, měsíčky, hledíky, hrachory nebo letní astry. Obzvlášť příhodná pro pozorování hmyzu na květinách jsou pak slunná letní dopoledne...

Na mém letničkovém záhoně se kromě obvyklejších druhů objevila i kolibříka připomínající dlouhozobka svízelová a hrachory dokonce návštěvou poctily dva exempláře drvodělky fialové, jedné největších včel samotářek která se u nás vyskytuje. Ty se mi ovšem bohužel nepodařilo uspokojivě zachytit:-)

Babočka bodláková
Otakárek fenyklový
Včela medonosná
Zadek čmeláka:-)

26. července 2019

Cínie neboli ostálka lepá


Cinie neboli ostálky (Zinnia elegans) jsou jedny z mála letniček, kterým jsem ochotná odpustit, že téměř vůbec nevoní:-)
Už několikátý rok si je předpěstovávám a v druhé půlce května, když už opravdu nehrozí mrazíky, je vysazuji na záhony. Cínie je fantastická letnička k řezu: ve váze dlouho vydrží a hlavně kvete po celou sezonu, často až do přelomu září a října. Kvete v barvách od bílé, smetanové, přes odstíny žluté, oranžové, po růžovou, červenou a fialovou. Uvádí se, že ve škále barev cinií chybí pouze modrá. Květy mohou být jednoduché, poloplné i plné, podobné kopretinám nebo jiřinkám, prostě každý si přijde na své.

Pokud cíniím vyhovují podmínky: rostou v humózní zemině a mají dostatek sluníčka, rostliny jsou až metr vysoké a docela mohutné. Pro co nejlepší kompaktní tvar je důležité mladou rostlinu zaštípnout, aby se začala rozvětvovat a nabídla co nejvíc květů.

Letos kromě běžné směsi zkouším ještě následující speciality: