Stránky

3. listopadu 2020

Čas pro jiřiny



Jiřinky neboli dahlie se mi vždycky líbily. Představují pro mě směs krásy a nostalgie, možná je to i tím podzimem, ve kterém vykvétají. Mám je spojené s obrázkem mladé a krásné Boženy Němcové, jak šťastná tančí na jiřinkovém bále a netuší, jaké strasti jí život záhy přinese... 

Na záhoně se ale jiřinám u mě nikdy nedařilo. Několik let po sobě jsem je zasadila bez valného úspěchu. Důvody byly nasnadě: zhýčkaná nenáročností měsíčků, aster, cínií a krásenek jsem se jiřinám dostatečně nevěnovala.

   Co jsem udělala špatně? Skoro všechno: 

 - koupila jsem si nekvalitní vysušené hlízy v hobbymarketu
 - nevybrala jsem jiřinám správné stanoviště
 - neposkytla jsem jim dost místa pro správný růst
 - nevěnovala jsem rostlinám dostatečnou péči (výživa, ochrana...)
 - horkém létě jsem je neuzalévala

Už jsem to chtěla vzdát. Jiřinka totiž není takový nezmar, jako třeba krásenka nebo hledík, které přes léto zahradníka potěší i když zapomenete zalít nebo pohnojit. Aby vykvetla do krásy, musíte si jí dlouhé týdny předcházet. Než vás svým půvabem ohromí, dlouho se chystá a strojí, a na záhonku zatím nekonečné týdny roste jen masa zeleného lupení.

Jenomže pak mi to nedalo. Jiřinky se vrací na výsluní. Krásou se vyrovnají i pivoňkám (až na absenci vůně). Navíc nabízí spoustu materiálu do vázy po celé září a říjen, když už běžné letničky skomírají a i takové hvězdy pozdního léta, jako letní astry, mají to nejlepší za sebou.

Jak tedy začít? Přiznám se, že jedno z problematických míst při pěstování jiřin bylo pro mě vždy sázení hlíz (ze semen jsem je pěstovat nezkoušela). Hlízy nebývaly nejkvalitnější a celkem často ani nevzešly. Pak jsem narazila na možnost objednat si jiřiny ve formě sazeniček a bylo to! To je opravdu jiná káva, než práce s hlízami. Sazeničky objednané v listopadu přišly následující duben, všechny skvěle životaschopné, už poprvé zaštípnuté. 

Nedělám nikomu placenou reklamu, když jsem ale s něčím opravdu spokojená, není důvod to nezmínit: sazeničky jsem koupila u české květinové farmy Loukykvět. Jejich nabídka je rozmanitá, nejen co se týká jiřin, kterých v on-line obchodě najdete desítky. A co víc, zdarma si zde můžete o jiřinkách i počíst. Loukykvět nabízí i detailní a skvěle propracovaný návod na pěstování.

Sazeničky dorazily, a co dál? Tentokrát jsem jiřinám vybrala opravdu dobré místo. Prokypřené, plné živin, na slunečném, ale ne vyprahlém stanovišti. Zasadila jsem je taky dostatečně daleko od sebe, jiřiny jsou rostliny košaté, se spoustou zelené masy. Následovalo zalévání a přihnojování. Důležité jsou ještě dvě věci: je třeba rostliny zabezpečit proti pádu a vyvrácení. Podzimní vítr a déšť nakvétající rostliny lehce vyvrátí a poláme. Druhý důležitý bod je zaštipování. Proč? Při odstranění vrcholku podpoříte košatění rostliny a ta tak vytvoří mohutnější keřík, který pak bohatěji kvete. Zaštípnout doporučuji alespoň dvakrát. Je také dobré občas odstranit postranní výhonky, jinak mají jiřiny pro řez příliš krátké stonky. Zazimování může být dalším kamenem úrazu při pěstování jiřin. Kdy rostliny zazimovat poznáte snadno. První mráz totiž nadzemní část spálí, ta zhnědne a signalizuje tak čas k odpočinku. Hlízy se vyjmou ze země, nadzemní část se opatrně seřízne ve výšce asi 10 cm, a OZNAČENÉ hlízy se uskladní nejlíp v papírových sáčcích na sušším chladném místě zas do příštího dubna.

Ale abych se vrátila na začátek tohoto příběhu, do loňského listopadu. Výpravné fotografie náručí řezaných jiřin na stránkách farmy Loukykvět mě přesvědčily a objednala (a vypěstovala) jsem si následující:

Café au lait
Vaasio Meggo
Wine Eyed Jill

'Café au lait', česky tedy Bílá káva, je jiřina vyfocená hned v úvodu příspěvku. Je to snad nejvíc trendy jiřina posledních sezón. Parádní velikost a jemná pudrově krémová barva se bezvadně kombinuje. 'Vassio Meggo je na snímku vlevo. Velikostí se podobá Bílé kávě, jen na rozdíl od ní hraje něžně fialovými odstíny.

'Wine Eyed Jill' (na obrázku vpravo) je naproti tomu drobnější, o to ale barevně zajímavější. Nemůžu se vlastně rozhodnout, jestli přechází spíš do žluta, oranžova nebo fialova... A kulaté pomponkovité květy vydrží ve váze opravdu dlouho. 

A šup do vázy! Jiřinky se řežou plně nakvetlé. Jsou to držáci, budou vám dělat radost určitě pět, při dobré péči i deset dní. Samozřejmě je třeba vyměňovat  často vodu, jiřiny ji kazí velmi brzy. Všechny listy, které by mohly být potenciálně ponořené do vody se musí ze stonků odstranit.

Sice jsem absolvovala základní kurz vázání jednoduchých pugétů, a opravdu mě to baví, práce profesionála je ale přece jen kvalitou někde jinde:-)  Kytici na poslední fotce (jejím středem je již zmíněná Bílá káva) jsem si pořídila u nesmírně šikovné výtvarnice, pěstitelky květin a floristky, která tvoří pod jménem FLORAtORIUM. Její kousky kombinují krásu květin třeba s ovocem nebo zeleninou. V tomto případě ostružiny... Nádhera, co říkáte?

27. října 2020

Už je to víc než šest let, co mi vyšla v nakladatelství SmartPress první knížka, nazvaná Zahrádka v květináči. 

Uteklo to jako voda, změnilo se mnoho věcí. nicméně zdá se, že téma pěstování a zahradničení (a zejména to v souladu s přírodou) je čím dál aktuálnější a zajímá stále víc lidí. Kontakt s půdou a se zelení potřebují i ti, kdo bydlí ve městě a mohou zahradničit jen v omezeném prostoru nádob. 

Pěstování rostlin je prostě báječná terapie...

Posledních pár kousků knížky přímo z nakladatelství je k dispozici přímo tady...

6. září 2020

 

Národní zemědělské muzeum na Letné pořádá v poslední době jednu skvělou akci za druhou. Na letošní podzim si mimo jiné nachystali sérii sobotních tematicky zaměřených Tržišť. Na muzejním dvorku se příznivci kvalitní tuzemské zemědělské produkce můžou setkat v následujících termínech: 

 

sobota 12.9. Květinové trhy

sobota 19.9. Chleba a co na něj

sobota 17.10. Ovocné trhy

sobota 31.10. Brambory, zelí, dýně

Nejde jen o klasické farmářské trhy, na akcích budou zároveň workshopy, poradny a další edukační aktivity. Navíc i plno dobrého jídla a pití.

Já se už těším hlavně na trhy květinové a ovocné, kterých se budu účastnit nejen jako návštěvník, ale také jako lektor. 

Vstup na muzejní dvorek bude zdarma a určitě to bude stát za to!

31. srpna 2020

Čínské astry - hvězdy pozdního léta

Léto se pomalu přehouplo do své druhé poloviny a na letničkových záhonech postupně předávají dokvétající cínie a krásenky pomyslnou vládu hvězdám pozdního léta: čínským astrám.

Pokud chcete s astrami příští sezonu začít, naprosto vám postačí dva pytlíky toho nejobyčejnějšího osiva: doporučuji jedny jehlicovité a jedny pivoňkokvěté. Kdo chce nějakou specialitu, měl by se poohlédnout po zahraničních e-shopech. Já jsem si takhle objednala odrůdy ´Tower Chamois Apricot´ a ´Valkyrie Pink´, obě dvě jsou vyfocené pod tímto článkem, a je to skutečná nádhera.

Dříve nesmírně populární letní astry dnes aby člověk na zahrádkách hledal lupou. Abych jim tedy pomohla navrátit ztracenou oblibu, publikuji zde svůj článek, který vyšel loni v Lidových novinách. Úvodní fotka je letošní, focená v posledních srpnových dnech. Astry zase kvetou jako o život a jsou naprosto nepřekonatelné...

Z Číny do Paříže

O oblibě čínských neboli letních aster (Callistephus chinensis) mezi pěstiteli svědčí především rozmanitost jejich nabídky. Od chvíle, kdy se poprvé objevily v Evropě, se jejich vzhled mnohokrát proměnil a dnes jsou k dispozici v nepřeberné škále velikostí, barev i tvarů květu. Jak sám název napovídá, pravlastí těchto aster je Čína a Japonsko. První čínské astry vykvetly pro potěchu Evropanů v Paříži kolem roku 1730. Dovezl je podle dostupných zdrojů francouzský misionář Pierre d´Incarville. který je následně věnoval řediteli zahrady Jardin des plantes. Šlo tehdy o semínka rostlin, které vypadaly asi jako naše kopretiny nebo sedmikrásky, nicméně v následných dvou stoletích se díky rozsáhlému šlechtění objevily astry v neuvěřitelně odlišných podobách. Vybere si každý, vždyť čínské astry mohou vypadat třeba jako kopretiny, pivoňky nebo chryzantémy. Krásu těchto letniček potvrzuje i jejich latinský název, který pochází ze spojení řeckých slov kallos, což znamená krásný, a stephos, tedy věnec.

Květina pro libovolný vkus a použití

Je škoda, že tato v našich podmínkách dříve naprosto běžná rostlina, která rozkvétala v prvních podzimních dnech ve velkém množství v předzahrádkách i na záhonech v zahrádkářských koloniích, je dnes poněkud na ústupu. Od pěstování čínských aster možná odrazuje i představa, že jde o květiny křiklavých a nevkusných barev, to však již dávno neplatí. Sáhnout můžeme po čínských astrách plnokvětých, pomponkovitých, sasankovitých, k dispozici jsou pivoňkovité či jehlicovité, milovníci rarit se mohou poohlédnout po takzvaných pštrosích pérech (ve tvaru rozčepýřené bambule s dlouhými jazykovitými květy se stočenými konci). Výrazně se rozšířila rovněž barevná škála. Ta je dnes skutečně úctyhodná, najdeme astry kvetoucí nejen bíle, růžově, modře a fialově, ale také červeně, žlutě, a dokonce i v oranžových odstínech. U některých odrůd jsou květní úbory (květ astry je ve skutečnosti úborem tvořeným jazykovými a trubkovitými květy) také dvoubarevné. Rostliny jsou velmi variabilní i co se týká výšky, která se u čínských aster pohybuje mezi dvaceti centimetry až jedním metrem. Hodí se tedy do nádob, do květinových směsí, k řezu i jako obruba záhonů.

Na záhon po zmrzlých

Překážkou při pěstování může být také fakt, že čínské astry je nutné zhruba koncem března předpěstovat: ven na záhon se tyto choulostivé květiny mohou vysazovat až v druhé polovině května. Potřebují slunné stanoviště, dostatek vláhy a lehkou, výživnou půdu. Pozor na pěstování aster na stanovištích po lilkovitých rostlinách: odborníci uvádí, že podobně jako při hnojení čerstvým hnojem zde hrozí těmto letničkám napadení houbami rodu Fusarium, které je pro rostliny naprosto fatální. Při pěstování čínských aster bychom na jednom stanovišti měli dodržet zhruba pětiletý odstup, aby měla půda dostatek času si odpočinout.

Skvělá k řezu

Ještě nedávno na sklonku prázdnin nabízeli čínské astry levně ve svazečcích na každé druhé tržnici, dnes aby je v květinářstvích pohledal. Jen málokoho tedy potěší plná náruč aster, jak o ní zpívala Marie Rottrová ve známé písni datující do roku 1984. Přitom jako květina k řezu je čínská astra doslova nepřekonatelná. Nejlépe je řezat letní astry které jsou již téměř plně rozvinuté, pokud důkladně očistíme stonky od listů a pravidelně měníme vodu ve váze, vydrží v dobré kondici déle než týden.

Astry jehlicovité ´Valkyrie Pink´
Běžná směs jehlicovitých aster
V bandasce jsou astry ´Tower Chamois Apricot´a jedna ´Valkyrie Pink´.

7. července 2020

Jak se váže kytice...



Vypěstovat si květiny k řezu zvládnu, nikdy jsem se ale nenaučila, jak se správně váže kytice. Už nějakou dobu jsem chtěla absolvovat alespoň základní kurz, dlouho mi to ale nevycházelo: jednou jsem neměla čas, jindy byl mnou vybraný termín zase hned obsazený. Teď v červenci jsem si ale konečně splnila sen a pod vedením profesionální floristky jsem uvázala své první dvě kytice:-)

Vybrala jsem si květinový atelier Rosmarino. O majitelce atelieru Markétě Keclíkové jsem slyšela v nakladatelství SmartPress, kde vydala svou knihu Můj květinový atelier.

Přihlásila jsem se na dvouhodinový floristický kurz pro absolutní začátečníky, nazvaný Vazba dárkové kytice.

Průběh kurzu byl bezvadný. Po počátečním krátkém teoretickém úvodu jsme každý z účastníků dostali (spíš dostaly) k dispozici velký kbelík plný květin. Už to samo o sobě je paráda! Květiny jsme očistily a mohly se pustit do vazby kytice do kulata. Já jsem se rozhodla pro dva menší pugéty, abych si techniku vázání do spirály mohla vyzkoušet víc než jednou.

Za pouhé dvě hodiny jsem se dozvěděla spoustu nových věcí - věděli jste třeba, že uvázaná kytice by měla na rovné ploše sama stát? A co je nejdůležitější: domů jsem si odnesla dvě vlastnoručně uvázané obrovské kytice...