14. srpna 2019

Bzučící záhon letniček


Hmyzu ubývá, o tom není sporu, slyšíme o tom v poslední době každou chvíli. Jestli se chcete potěšit pohledem na třepetající se motýly a bzučící včely a čmeláky, doporučuji si dát tu práci a příští sezonu si založit kvetoucí letničkový záhon. Na dračku mezi zájemci pyl, nektar nebo třeba jen o úkryt jdou například cínie, krásenky, ostrožky, měsíčky, hledíky, hrachory nebo letní astry. Obzvlášť příhodná pro pozorování hmyzu na květinách jsou pak slunná letní dopoledne...

Na mém letničkovém záhoně se kromě obvyklejších druhů objevila i kolibříka připomínající dlouhozobka svízelová a hrachory dokonce návštěvou poctily dva exempláře drvodělky fialové, jedné největších včel samotářek která se u nás vyskytuje. Ty se mi ovšem bohužel nepodařilo uspokojivě zachytit:-)

Babočka bodláková
Otakárek fenyklový
Včela medonosná
Zadek čmeláka:-)
Slunéčko sedmitečné

26. července 2019

Cínie neboli ostálka lepá


Cinie neboli ostálky (Zinnia elegans) jsou jedny z mála letniček, kterým jsem ochotná odpustit, že téměř vůbec nevoní:-)
Už několikátý rok si je předpěstovávám a v druhé půlce května, když už opravdu nehrozí mrazíky, je vysazuji na záhony. Cínie je fantastická letnička k řezu: ve váze dlouho vydrží a hlavně kvete po celou sezonu, často až do přelomu září a října. Kvete v barvách od bílé, smetanové, přes odstíny žluté, oranžové, po růžovou, červenou a fialovou. Uvádí se, že ve škále barev cinií chybí pouze modrá. Květy mohou být jednoduché, poloplné i plné, podobné kopretinám nebo jiřinkám, prostě každý si přijde na své.

Pokud cíniím vyhovují podmínky: rostou v humózní zemině a mají dostatek sluníčka, rostliny jsou až metr vysoké a docela mohutné. Pro co nejlepší kompaktní tvar je důležité mladou rostlinu zaštípnout, aby se začala rozvětvovat a nabídla co nejvíc květů.

Letos kromě běžné směsi zkouším ještě následující speciality:

 

24. června 2019

Slunéčko nebo mandelinka?

Letos jsem ještě snad nenašla na záhoně slimáka (správně je to plzák španělský), zato se na zahradě vyskytuje ohromné množství mandelinky bramborové (Leptinotarsa decemlineata).

Nejdřív jsem pruhované nadělení pozorovala trochu s nostalgií, přece jenom už je to pár desítek let, co byl "americký brouk" populární. Po revoluci se tak nějak stáhl do pozadí:-)


V každém případě letos mu podmínky zřejmě opravdu přejí. Při sběru brouků a larev jsem si ale na okolních rostlinách všimla většího množství slunéček (sedmitečných - Coccinella septempunctata, i slunéček východních - Harmonia axyridis). Při pozornější prohlídce sbíraného hmyzu mě napadlo, jak asi vypadají larvy slunéček a jestli se nechystám zničit i tento (alespoň v případě slunéčka sedmitečného) užitečný hmyz. Hned první rychlé progooglování mi dalo za pravdu: kukly slunéčka se larvám mandelinky bramborové nápadně podobají a záměna je víc než možná. Při případném sběru mandelinek třeba v okolí záhonu s bramborami se tedy vyplatí dávat si dobrý pozor.

Slunéčko sedmitečné neboli beruška


Slunéčko sedmitečné je velmi užitečný hmyz. A to nemluvím o tom, jak je krásný! A taky kouzelný: víte, že když vám beruška odstartuje z prstu k nebi, můžete si něco přát?

Dravé larvy slunéčka jsou požehnáním pro zahradníky, živí se totiž mšicemi, kterých je vždycky všude dost a bývá oříšek se jich účinně zbavit. Larva (tmavá na fotkách vlevo) se vylíhne ze žlutých drobných vajíček nakladených nejčastěji na spodu listů. Berušky je chytře kladou hlavně tam, kde je dost potravy. Larva se v pravý čas zakuklí (prostřední fotka), aby se z ní následně vylíhl dospělý jedinec. Právě kukla se hodně podobá larvě mandelinky. Zásadní rozdíl? Nepohybuje se a neokusuje listy.

Slunéčko východní 

Kromě naší staré známé berušky sedmitečné (která je sama o sobě druhem dost proměnlivým), případně dvoutečné, jsou čím dál víc vidět trochu odlišná slunéčka, s různým počtem teček, a často také v jiných, dokonce i inverzních barvách. Slunéčko východní je u nás nepůvodní druh. Toto slunéčko se velmi rychle množí, a bohužel naše původní slunéčka z přírody vytlačuje...

 Jen doufám, že jsem ho i jako laik zachytila správně a na fotce vlevo je opravdu slunéčko východní:-)


Zde je moc pěkně vidět dokonalá proměna slunéčka do nejmenšího detailu ...

12. června 2019

Voní jako růže


Náš mateřský jazyk obsahuje krásné přirovnání: "Voní jako růže". Ne jako konvalinka, ne jako pivoňka ani jako šeřík, ačkoliv ty zajisté také umí  naše čichové buňky hodně potěšit. 

Voní jako růže - to by tedy mohlo znamenat, že vůně je nedílnou vlastností každé růže, je součástí její podstaty a bez vůně by růže byla míň než poloviční. A naše radost z ní jakbysmet.

Právě vůně (a také jistý "rozcuchaně neuspořádaný" vzhled) byla jedním z mých hlavních kritérií při výběru odrůd k pěstování v minulých několika letech, a tak se teď v horkých dnech můžu intenzivními vůněmi přímo opájet.

Na obrázku jsou květy těchto odrůd:

Belle de Crécy - historická odrůda galské růže, nádherná vůně. Květy mají velmi zajímavou barvu, která s odkvétáním bledne do sivě fialové. Kvete pouze jednou. 

Gentle Hermione - anglická růže šlechtitele Davida Austina. Narůžovělé květy intenzivní vůně. Remontuje. Ne, není pojmenovaná po Hermioně Grangerové z knih Harryho Pottera, ale po postavě z jedné ze Shakespearových her:-)

Geoff Hamilton - anglická růže šlechtitele Davida Austina. Něžně růžové květy sám Austin charakterizuje jako vonící po starých růžích s nádechem jablka. Remontuje.

Queen of Sweden - anglická růže šlechtitele Davida Austina. Moje úplně první angličanka:-) Jemně vonící, krásně tvarované květy. Remontuje.

Stolístka - pravokořenná stolístka neznámého původu. Kvete je jednou, hodně ji napadají mšice, ale přes všechny tyto nevýhody moje skoro nejoblíbenější. A vůně? Nepřekonatelná. Prostě voní jako růže!

29. května 2019

Pěstujeme ve městě s Kokozou

Světlo světa právě spatřila zajímavá kniha nazvaná Pěstujeme ve městě. Je věnovaná městským zahradníkům, kterým už nestačí obhospodařovat "jen" vlastní balkon, terasu nebo okenní parapety. Dalším přirozeným krokem podobných nadšenců bývá snaha opatřit si záhonek v nejbližší komunitní zahradě. A ti odvážnější se dokonce pokusí založit si podobnou sdílenou městskou zahradu sami.

Knížka, kterou připravil tým Kokozy, a na které jsem se také měla tu čest autorsky podílet, provádí zájemce o zahradničení ve městech praxí i teorií zakládání sousedských záhonků i komunitních zahrad. Poradí například, jak si vyhlédmout vhodný pozemek a s kým jednat na úřadě, ale také jak zahradu koncipovat a co na ní pěstovat.

Jen pro úplnost dodávám, že Kokoza je občansky prospěšná společnost, zabývajícoí se tématy, jakými jsou kompostování a pěstování v městských podmínkách. Radí, pomáhají, publikují, pořádají workshopy. Na stránkách Kokozy najdete třeba skvělou interaktivní mapu, ukazující místa vhodná ke kompostování, nebo třeba souseda, který vám věnuje žížaly:-)