Stránky
26. listopadu 2019
Jak si vypěstovat plnou náruč květin...
Co já osobně pamatuji, přístup k zahradničení má u nás zajímavý - i když vlastně docela předvídatelný - vývoj:
po dřině na samozásobitelských záhumencích na sklonku socialismu přišla v devadesátých letech doba okrasná, takzvaně ´bezúdržbová´. Zahrnovala jehličnany, trávníky a rušení užitkových záhonů a kompostů. Postupně ji doplňovaly další vychytávky, například černá folie, mulč z kůry a u majetnějších závlahový systém.
Jenže ouha, žádná zahrada neroste a nekvete bez práce. Kůru v novém tisíciletí tisíciletá pomalu nahrazoval štěrk a s boomem kulinářské vášně se do našich zahrad postupně znovu vplížili tymián a bazalka, aby je následovali pionýři v podobě dalších bylinek, rajčátek, několika jahůdek nebo salátů. Revolučnější povahy zasadili rybíz a ti nejodvážnější dokonce ovocný strom!
Dnes už je užitková zahrada zase trendy. Kompostování je cool. Práce rukama se cení a děti potřebují vidět, jak roste mrkev a chutná angrešt. Nic není třeba vymýšlet, vše už bylo dávno vymyšleno. Umírněnost, respekt a selský rozum neznamenají zpátečnictví, naopak, jsou moderní! A já doufám, že začnemé zase zahradničit nejen pro užitek, ale i pro krásu. Vzpomeňme na doby minulé, mezi zeleninovými záhony se táhla řada mečíků nebo aster. V každé předzahrádce voněla pivoňka.
Vypěstovat si vlastní kvítka k řezu je skvělé!
Posledních několik sezón se věnuji pěstování květin k řezu. Cílem bylo potěšit se po několik měsíců v roce náručemi vlastnoručně vypěstovaných květin. Takových, co nepřiletěly z Ekvádoru a nechladily se v mrazáku, ale čerpaly vláhu z ranní rosy a tykaly si s motýly. Takových, které si můžete objednat třeba od nesmírně šikovných Kytek od potoka, Green decoru nebo z farmy Loukykvět.
Náruč květin ale můžeme vypěstovat i my, kteří nemáme to štěstí pracovat na květinové farmě. Jednoduše sami na své zahrádce nebo třeba na záhonku v blízké komunitní zahradě. Vlastní zkušenosti s pěstováním květin k řezu (pěstováním, nikoli s floristikou!:-) jsem popsala a nafotila do knihy, která by měla vyjít na jaře příštího roku - vlevo je pracovní obálka:-) Už se těším!
Štítky:
Babiččina zahrádka,
K řezu,
Kniha
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Nádherně napsaný úvod, přesně si na všechny ty módní vlny pamatuji. Nejvíc ta poslední unifomita, trávník, záhony s dřevinami do obloučku nebo vlnek a mezi to velké sem tam kameny. Ach jo, jedna jako druhá. Sláva, že už je to pryč. Zahrada alespoň pro mě, má být divoká, barevná, voňavá, osobitá, radostná, prostě moje radost. A je uplně jedno co je moderní nebo co mají sousedi. Chci v ní být šťastná. Musela jsem si počkat do 50 let než jsem ji získala a bohužel po 5 letech ji stěhuji na jiné místo, ale nevadí začnu znovu, už se moc těším.
OdpovědětVymazat