26. září 2015

Až se jaro zeptá ...


Taky se na sklonku zimy díváte závistivě do cizích zahrádek a hledáte mezi tajícím sněhem křehké hlavičky talovínů a sněženek? Zasaďte si svoje vlastní. A nejlíp ty trochu opomíjené, které dříve vykvétaly snad v každé zahrádce: sněženky (Galanthus), bledule (Leucojum), talovíny (Eranthis), krokusy (Crocus), ladoňky (Scilla), křivatce (Gagea) nebo modřence (Muscari) jsou vhodné i pro ty, kteří se v oboru zahradničení teprve opatrně rozkoukávají. Nebo o něco později kvetoucí jemně kostkované řebčíky (Fritillaria).

Stačí je jednou vysadit, a pokud jim podmínky budou vyhovovat, každoročně vykvetou a během několika let se také samy rozmnoží. Drobné cibuloviny není třeba hnojit a jejich cibulky vyjímáme je pouze v případě, že špatně kvetou, nebo pokud se na stanovišti rozrostly příliš hustě. Bezkonkurenčně a přitom přirozeně vypadají ve velkých skupinách kvetoucí pod ještě neolistěnými stromy a keři nebo jen tak ledabyle rozhozené po vlhkém jarním trávníku, kde se rozrůstají do půvabných koberců. 

Cibulky by se měly sázet dvakrát až třikrát tak hluboko, než jaký je průměr samotné cibule, tulipány o trochu hlouběji. Kdo nemá zahrádku, klidně může sázet do nádob třeba na balkoně. Správný čas je od začátku září do poloviny října. Mnoho ze zmíněných drobných cibulovin  se vyskytuje i ve volné přírodě, tam ale rozhodně   nevyrýpávejte. To raději požádejte o cibulky třeba některého ze sousedů.

Žádné komentáře:

Okomentovat