
Je tedy pravda, že jablka z těchto neošetřovaných stromů nejsou jedno jako druhé, konzument se musí smířit s tím, že některá bývají různě pokroucená a třeba trochu skvrnitá. Protože je ale známo, že intenzivně pěstovaná jablka patří mezi nejvíce chemicky ošetřované ovoce, tak bych u těchhle "divoce rostoucích" přimhouřila nad nedokonalostmi oči. Důležitá je chuť - mně z osobně třeba celkem chutnají lehce navinulá panenská jablíčka, ačkoliv velikostí jsou to tedy trpaslíci:-)
Jé, to mi připomnělo odrůdu "panenské zelené" (zda jde o správný název ani nevím), o které neustále mluví děda. Každému vypráví, jak skvěle ta jablka vydržela, pár mu dokonce ve sklepě přežilo bez úhony dva roky. Já je moc ráda neměla, byly takové tvrdé a kyselé, ale za dob dědy bylo důležité, aby úroda dlouho vydržela a on mohl zásobovat rodinu vitamíny i v brzkém jaru, kdy ještě zahrada nic k jídlu nepřinášela. V dnešní době už má málokdo sklepy, a tak takové odrůdy, které "především" hodně dlouho vydrží, upadají v zapomnění. Myslím, že už ani na naší zahradě u dědy ten strom nejspíš dávno není.
OdpovědětVymazatJitko máte pravdu, sklep na uskladnění už má dneska málokdo. U nás se zase vždycky propagovalo jablko Ontario, které taky hodně vydrží. Jenomže je hrozně kyselé a tak ho vlastně nikdy nikdo pořádně nejedl a maximálně se použilo do štrůdlu:-)
OdpovědětVymazatMáme na zahradě taky pár starých jabloní a nestříkáme ... a zrovna ty "historické" odrůdy, třeba Matčino vypadalo krásně (jen se tedy musí hned sníst), zato Golden je samý strup ;-)
OdpovědětVymazatJo, zrovna matčino mně v tom výčtu chybělo. To byly chuťově úžasný jablka.
VymazatTak to by se dnešní ovocnáři divili:-) Jedna nula pro zapomenuté odrůdy:-)
OdpovědětVymazat