Rostliny, které žijí ze vzduchu

Tilandsie (Tillandsia) jsou zvláštní organismy. Ve své domovině - to znamená v lesích Latinské Ameriky - žijí jako epifyty: tedy přichycené na jiné rostliny, nejčastěji na vysoké stromy.

Rozhodně na nich ale neparazitují: využívají je jen jako oporu a výtah za sluncem. Výživu i vláhu získávají tilandsie ze vzdušné vlhkosti pomocí trichomů na svých dužnatých listech.

Nároky nemají velké: stačí je čas od času rosit měkkou, tedy odstátou vodou. Obecně platí, že čím jsou listy tilandsie šedivější či stříbřitější, tím je rostlina odolnější k suchu a zároveň vyžaduje víc proudícího vzduchu a rozptýleného světla. Také tloušťka listů ukazuje na sukuletní povahu.

Naopak zelené tilandsie prosperují spíš v dusném, vlhkém stanovišti, a v našich bytech se jim moc dobře dařit nebude.

Krásně strukturovaná stříbřitá tilandsie se dá připevnit k různým povrchům, poroste třeba i v zavěšené skleněné baňce. Žádné velké nádoby, žádná hlína, žádné hnojení - jednoduše ideální rostlina na kancelářský stůl.

Obraz z živých rostlin

Ve středu na svatého Martina jsem se byla podívat na otevření nového obchodu  nazvaného Zahrada na stěnu. Martina a Aleš ze společnosti Gardners si po úspěšném fungování svého e-shopu otevřeli v pražské Vyšehradské ulici kamennou prodejnou spojenou se showroomem.

A rozhodně je co ukazovat. Kromě impozantních vertikálních rostlinných stěn jsou obzvlášť krásné obrazy z živých rostlin. Dají se objednat v rozličných rozměrech na zakázku, nebo si je v menším provedení může vytvořit každý sám.

Na velkém obrázku nahoře je právě jeden takový malý živý obraz, který zvládne i naprostý začátečník: stačí si pořídit závěsnou nádobu z tvrzeného plastu (na fotce vlevo), jejíž součástí je i pěstební substrát. V nádobě je místo pro šest rostlin podle fantazie každého zahradníka. Údržba je jednoduchá, stačí jednou či dvakrát týdně nalít do svrchního žlábku vodu.

V obchodě Zahrada na stěnu jsou k dispozici kromě rostlin ještě třeba barevné květináčky různých velikostí, které drží na stěně díky magnetické tabuli, nebo zajímavé stojany na pokojové rostliny.

V prostoru navíc visí kokedamy, tedy rostlinky, které nerostou v nádobě, nýbrž v mechové kouli, a vypadají jako planety ve vesmíru.

Nejpůsobivější je ovšem už zmíněná vertikální zelená stěna, která interiéru obchodu dominuje. Tyto rostlinné stěny vídám v poslední době stále častěji, nejvíc na recepcích a ve vstupních halách nejrůznějších firem, a tak jsem byla opravdu zvědavá, jak vypadají zblízka a jakým způsobem fungují. O tom ale zase v některém z příštích příspěvků.

Vánoční kaktus

Když rozkvete vánoční kaktus (Schlumbergera), je to paráda. V přírodě jde o epifyty z lesů Jižní Ameriky (čili rostliny, které nekoření v půdě, ale výš nad zemí, většinou na stromech. Nejde ale o parazitické rostliny, o svého hostitele se jen opírají). 

Problém s jeho pěstováním v našich bytech je podobný, jako s nedávno popisovaným bramboříkem. V teple výborně roste, ale aby kvetl, potřebuje chladnější prostředí, než je našich běžných pokojových 22 stupňů Celsia. Kaktus nemá rád přílišné světlo - toho ani v jeho domovských pralesích příliš není, zálivku vyžaduje spíš až po vyschnutí zeminy. Vánoční kaktusy na obrázku vykvetly v chladné, prosklené verandě, kde se jim opravdu daří - domů je radši přenášet nebudu, aby vydržely kvést co nejdéle...

 

Není brambořík jako brambořík

Letos před Vánocemi jsem si koupila brambořík. Ani nevím proč, obvykle si v tuhle dobu kupuju vánoční hvězdu, ale asi to chtělo změnu:-)

Hned jak jsem si ho přinesla domů, vzpomněla jsem si na dovolenou na Korsice před několika lety a hned jsem začala hledat mezi fotkami - brambořík volně rostoucí v korsických horách (fotka vlevo s nafialovělými květy).
 A nedalo mi to oba bramboříky neporovnat.

Ten korsický divoce rostoucí zřejmě bude brambořík břečťanolistý (Cyclamen hederifolium), který se pěstuje i u nás, především jako skalnička. Hrnkový vánoční brambořík je brambořík perský (Cyclamen persicum).

A jak to udělat, aby mi ten pokojový růžový co nejdéle vydržel kvést? To jsem si hned dohledala na Googlu:

- chce to častou zálivku, nejlépe do misky (přitom pozor na případné přelití, brambořík nemá rád ani rosení na listy). 

- teplota v místnosti by měla být spíš nižší, zhruba kolem 15 stupňů Celsia. Toho v bytě asi nedocílím, tak rostlinu alespoň postavím na severní nebo východní okno do nějaké chladnější místnosti, třeba do ložnice.

A zajímavost na konec: brambořík se používá také jako řezaná kytka do vázy. To mě nikdy nenapadlo, že bych si trhala do vázy pokojové rostliny... Ale vlastně proč ne?