Stránky

Zobrazují se příspěvky se štítkemHlíznaté rostliny a cibuloviny. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemHlíznaté rostliny a cibuloviny. Zobrazit všechny příspěvky

3. listopadu 2020

Čas pro jiřiny



Jiřinky neboli dahlie se mi vždycky líbily. Představují pro mě směs krásy a nostalgie, možná je to i tím podzimem, ve kterém vykvétají. Mám je spojené s obrázkem mladé a krásné Boženy Němcové, jak šťastná tančí na jiřinkovém bále a netuší, jaké strasti jí život záhy přinese... 

Na záhoně se ale jiřinám u mě nikdy nedařilo. Několik let po sobě jsem je zasadila bez valného úspěchu. Důvody byly nasnadě: zhýčkaná nenáročností měsíčků, aster, cínií a krásenek jsem se jiřinám dostatečně nevěnovala.

   Co jsem udělala špatně? Skoro všechno: 

 - koupila jsem si nekvalitní vysušené hlízy v hobbymarketu
 - nevybrala jsem jiřinám správné stanoviště
 - neposkytla jsem jim dost místa pro správný růst
 - nevěnovala jsem rostlinám dostatečnou péči (výživa, ochrana...)
 - horkém létě jsem je neuzalévala

Už jsem to chtěla vzdát. Jiřinka totiž není takový nezmar, jako třeba krásenka nebo hledík, které přes léto zahradníka potěší i když zapomenete zalít nebo pohnojit. Aby vykvetla do krásy, musíte si jí dlouhé týdny předcházet. Než vás svým půvabem ohromí, dlouho se chystá a strojí, a na záhonku zatím nekonečné týdny roste jen masa zeleného lupení.

Jenomže pak mi to nedalo. Jiřinky se vrací na výsluní. Krásou se vyrovnají i pivoňkám (až na absenci vůně). Navíc nabízí spoustu materiálu do vázy po celé září a říjen, když už běžné letničky skomírají a i takové hvězdy pozdního léta, jako letní astry, mají to nejlepší za sebou.

Jak tedy začít? Přiznám se, že jedno z problematických míst při pěstování jiřin bylo pro mě vždy sázení hlíz (ze semen jsem je pěstovat nezkoušela). Hlízy nebývaly nejkvalitnější a celkem často ani nevzešly. Pak jsem narazila na možnost objednat si jiřiny ve formě sazeniček a bylo to! To je opravdu jiná káva, než práce s hlízami. Sazeničky objednané v listopadu přišly následující duben, všechny skvěle životaschopné, už poprvé zaštípnuté. 

Nedělám nikomu placenou reklamu, když jsem ale s něčím opravdu spokojená, není důvod to nezmínit: sazeničky jsem koupila u české květinové farmy Loukykvět. Jejich nabídka je rozmanitá, nejen co se týká jiřin, kterých v on-line obchodě najdete desítky. A co víc, zdarma si zde můžete o jiřinkách i počíst. Loukykvět nabízí i detailní a skvěle propracovaný návod na pěstování.

Sazeničky dorazily, a co dál? Tentokrát jsem jiřinám vybrala opravdu dobré místo. Prokypřené, plné živin, na slunečném, ale ne vyprahlém stanovišti. Zasadila jsem je taky dostatečně daleko od sebe, jiřiny jsou rostliny košaté, se spoustou zelené masy. Následovalo zalévání a přihnojování. Důležité jsou ještě dvě věci: je třeba rostliny zabezpečit proti pádu a vyvrácení. Podzimní vítr a déšť nakvétající rostliny lehce vyvrátí a poláme. Druhý důležitý bod je zaštipování. Proč? Při odstranění vrcholku podpoříte košatění rostliny a ta tak vytvoří mohutnější keřík, který pak bohatěji kvete. Zaštípnout doporučuji alespoň dvakrát. Je také dobré občas odstranit postranní výhonky, jinak mají jiřiny pro řez příliš krátké stonky. Zazimování může být dalším kamenem úrazu při pěstování jiřin. Kdy rostliny zazimovat poznáte snadno. První mráz totiž nadzemní část spálí, ta zhnědne a signalizuje tak čas k odpočinku. Hlízy se vyjmou ze země, nadzemní část se opatrně seřízne ve výšce asi 10 cm, a OZNAČENÉ hlízy se uskladní nejlíp v papírových sáčcích na sušším chladném místě zas do příštího dubna.

Ale abych se vrátila na začátek tohoto příběhu, do loňského listopadu. Výpravné fotografie náručí řezaných jiřin na stránkách farmy Loukykvět mě přesvědčily a objednala (a vypěstovala) jsem si následující:

Café au lait
Vaasio Meggo
Wine Eyed Jill

'Café au lait', česky tedy Bílá káva, je jiřina vyfocená hned v úvodu příspěvku. Je to snad nejvíc trendy jiřina posledních sezón. Parádní velikost a jemná pudrově krémová barva se bezvadně kombinuje. 'Vassio Meggo je na snímku vlevo. Velikostí se podobá Bílé kávě, jen na rozdíl od ní hraje něžně fialovými odstíny.

'Wine Eyed Jill' (na obrázku vpravo) je naproti tomu drobnější, o to ale barevně zajímavější. Nemůžu se vlastně rozhodnout, jestli přechází spíš do žluta, oranžova nebo fialova... A kulaté pomponkovité květy vydrží ve váze opravdu dlouho. 

A šup do vázy! Jiřinky se řežou plně nakvetlé. Jsou to držáci, budou vám dělat radost určitě pět, při dobré péči i deset dní. Samozřejmě je třeba vyměňovat  často vodu, jiřiny ji kazí velmi brzy. Všechny listy, které by mohly být potenciálně ponořené do vody se musí ze stonků odstranit.

Sice jsem absolvovala základní kurz vázání jednoduchých pugétů, a opravdu mě to baví, práce profesionála je ale přece jen kvalitou někde jinde:-)  Kytici na poslední fotce (jejím středem je již zmíněná Bílá káva) jsem si pořídila u nesmírně šikovné výtvarnice, pěstitelky květin a floristky, která tvoří pod jménem FLORAtORIUM. Její kousky kombinují krásu květin třeba s ovocem nebo zeleninou. V tomto případě ostružiny... Nádhera, co říkáte?

8. března 2016

Krokusy


"Jaro dělá pokusy, vystrkuje krokusy, dříve než se vlády chopí, vystrkuje periskopy..." zpívají Svěrák s Uhlířem:-) A je to přesně tak: hned po sněženkách a talovínech vykouknou právě krokusy (čemeřice nepočítám za posly jara, protože si v poslední době všímám, že kvetou už od listopadu).

Krokusy (Crocus) jsou rostliny pro neangažované zahradníky. Nepotřebují vůbec nic, jen na podzim zasadit na místo určení - přimlouvám se za stanoviště v trávníku nebo na trochu zdivočelém záhoně, nejlépe pod listnatými dřevinami.

Pokud pro krokus nevyberete místo s extrémními podmínkami (například příliš těžkou, mokrou půdu), na přelomu února a března vykouknou úzké lístky a hned nato se vybarví křehké hlavičky.

Stačí v říjnu zasadit hrst malých, trochu zploštělých cibulek na vybrané místo do hloubky několika málo centimetrů vzrůstným vrcholem nahoru. Tedy doufám, že jde o cibulky: z botanického hlediska krokusy patří do čeledi kosatcovitých, tudíž by to mohly být také hlízky. Pozor, chutnají myším a hryzcům, což může být důvod, proč jednoho jara z ničeho nic ze záhonu zmizí.

Krásný článek na téma jarních květů jsem našla na blogu Vysněná zahrada (http://www.vysnenazahrada.cz). Autorka tam velmi dobře formulovala i můj pocit: že největší krása je v případě jarních cibulovin ve velkém množství, ale zejména v jednoduchosti a barevné střídmosti.

Osobně mám krokusy moc ráda, ale ještě jsem pro ně na zahradě nenašla to pravé místo. Tak jsem si je pro letošek (a s nimi také ladoňky a tulipány) zasadila na podzim alespoň do nádob (o tom víc v jednom z dalších příspěvků). A těším se, až za pár dní vykvetou...