Stránky

2. října 2014

Pozapomenutá jablka


V obchodě narazíte téměř vždy na tytéž odrůdy jablek: Golden delicious, Jonagold, Idared, nanejvýš zelené Granny Smith. A přitom existuje tolik odlišných jablečných tvarů, barev a chutí, stačí se jenom porozhlédnout na starších zahradách nebo na mezích podél cest a polí. Tyhle často jen místní odrůdy se nehodily ke šlechtění a k intenzivnímu pěstování, a tak pomalu dožívají jako staré stromy pozapomenuté v krajině.

Je tedy pravda, že jablka z těchto neošetřovaných stromů nejsou jedno jako druhé, konzument se musí smířit s tím, že některá bývají různě pokroucená a třeba trochu skvrnitá. Protože je ale známo, že intenzivně pěstovaná jablka patří mezi nejvíce chemicky ošetřované ovoce, tak bych u těchhle "divoce rostoucích" přimhouřila nad nedokonalostmi oči. Důležitá je chuť - mně z osobně třeba celkem chutnají lehce navinulá panenská jablíčka, ačkoliv velikostí jsou to tedy trpaslíci:-)

8 komentářů:

  1. Jé, to mi připomnělo odrůdu "panenské zelené" (zda jde o správný název ani nevím), o které neustále mluví děda. Každému vypráví, jak skvěle ta jablka vydržela, pár mu dokonce ve sklepě přežilo bez úhony dva roky. Já je moc ráda neměla, byly takové tvrdé a kyselé, ale za dob dědy bylo důležité, aby úroda dlouho vydržela a on mohl zásobovat rodinu vitamíny i v brzkém jaru, kdy ještě zahrada nic k jídlu nepřinášela. V dnešní době už má málokdo sklepy, a tak takové odrůdy, které "především" hodně dlouho vydrží, upadají v zapomnění. Myslím, že už ani na naší zahradě u dědy ten strom nejspíš dávno není.

    OdpovědětVymazat
  2. Jitko máte pravdu, sklep na uskladnění už má dneska málokdo. U nás se zase vždycky propagovalo jablko Ontario, které taky hodně vydrží. Jenomže je hrozně kyselé a tak ho vlastně nikdy nikdo pořádně nejedl a maximálně se použilo do štrůdlu:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Máme na zahradě taky pár starých jabloní a nestříkáme ... a zrovna ty "historické" odrůdy, třeba Matčino vypadalo krásně (jen se tedy musí hned sníst), zato Golden je samý strup ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, zrovna matčino mně v tom výčtu chybělo. To byly chuťově úžasný jablka.

      Vymazat
  4. Tak to by se dnešní ovocnáři divili:-) Jedna nula pro zapomenuté odrůdy:-)

    OdpovědětVymazat
  5. Tak celý ten sortiment jsem zdědil v mém sadu po předchůdci. Všechny stromy byly vysazovány v r. 1938, kdy se stavěla i moje hájovna.
    60 kg panenských jablek vezu dnes k moštování, k tomu 40 kg James Grieve, jsou oba druhy už zralé. Panenské je spíš nakyslé, James Grieve dost husté a sladké. Taže si myslím, že to bude dobrá směs.
    Matčino už také dozrává, letos na jednom stromě, 12 m vysokém, nejméně 120 kilo. Ale chtěl bych, aby se co nejlépe vybarvilo, nespěchám, i když všechna nazobaná jablka už padají.
    Druhý tak velký strom je Kardinál, také ještě nemá dost barvy, ten je ale déle skladovatelný, než Matčino, to se časem stává moučným, Kardinál zůstává šťavnatý.

    OdpovědětVymazat
  6. Vy se máte! Tak to Vám tedy opravdu závidím, mít pohromadě tolik zajímavých odrůd... Obzvlášť ten Kardinál, ten už se moc nevidí. I když jsou oblasti, třeba Šluknovsko, kde člověk u roubenek narazí na úplné poklady. Třeba na řehtáč soudkový, ve kterém při třesení chrastí semínka:-)

    OdpovědětVymazat
  7. U nás v alejích na Českoskalicku ještě rostou pravé Míšenské České, Matčino, Kardinál Žíhaný, Croncelské, Parména Zlatá Zimní a další zajímavé a méně známé třeba Antonovka Máslová a nebo odrůda po mém Pradědovi Kominíček. Nejradši mám žlutoplodé odrůdy třeba Signe Tillisch, to když uzraje a je správný rok, tak se žádné jiné jablko této odrůdě nevyrovná.

    OdpovědětVymazat