Špedlík (Prunus) je taková nenápadná dřevina. Má ale dvě období, kdy je nepřehlédnutelný: na přelomu března a dubna, kdy jako jedna z prvních dřevin rozkvétá, a vypadá pak jako bílý obláček, a pak koncem srpna, kdy se z něj dají česat osvěžující žluté plody.
V minulých dnech jsem si uvědomila, jak moc mě těší pohled na kvetoucí ovocné stromy a keře. Jaká je to nádhera. Člověku až mrazí a přepadne ho posvátná úcta k přírodě. Možná to má něco do činění s tím, že ta krása přichází po zimních měsících, kdy nějakou podobnou vzpruhu opravdu potřebujeme.
Ale dost řečí, nejlíp to stejně vyjádřil Jan Skácel v básni Kvetoucí alej:
V aleji bílé
tajili jsme dech.
Jak sníh ležely květy
vysoko na stromech.
A každý strom
tu pyšně život slavil
a třímal bez únavy
rozkvetlou sílu svou.
Slova jsem lámal
jak kámen v starém lomu.
Má žena řekla jen:
Chtěla bych žít v tom stromu.
Žádné komentáře:
Okomentovat